Na Internetu (a zdaleka nejen tam) jsme intenzivně šmírováni, to je jasná věc. Občas ale člověk za šmírování považuje i něco, co jím není. Stát se paranoidním je snadné.
Jsme sledováni. Dneska už prakticky všude. Nejsilnější je to na Internetu a na mobilních zařízeních (telefonech, tabletech), ale i v běžném životě na nás všude čekají menší či větší špioni – někde lidští, čím dál častěji ale ti elektroničtí, hlavně všemožné kamery a různé senzory.
O tom, jak se chránit proti šmírováním telefonu, jsem před časem něco napsal. V květnu jsem na konferenci Common 2022 ve Znojmě přednášel o tom, jak čelit špehování obecně.
Všudypřítomné sledování má ovšem i dopady na lidské myšlení. Může totiž navozovat dojem, že jste sledováni ještě víc, než tomu skutečně je. Například se s někým bavíte o nějakém pivu a druhý den uvidíte na Facebooku reklamu na toto pivo. „Facebook nás slyšel a teď mi strká tuhle reklamu,“ řeknete si. Skutečně to tak být může. Ale co když jste si povídali v situaci, kdy to FB opravdu slyšet nemohl?
Vysvětlení může být zcela jiné. Totiž to nastavení mysli, že je člověk sledován, se projevuje ve vnímání podobných případů. Člověk v té záplavě reklam na všechno možné (a že toho je) podvědomě mnohem víc vnímá to, co má v čerstvých vzpomínkách.
Je to podobné, jako jsem vždycky venku viděl nejvíc psů té rasy, kterou jsme zrovna měli doma. Měl jsem pocit, že teď si všichni pořídili právě tyhle psy. Jenže ve skutečnosti to bylo jen efektem filtrace podle nastavení mysli.
Tedy pozor na to, ať se nestanete paranoidními. Špehování je sice masivní, ale nemusí být zdaleka takové, jak se může zdát. Je dobré se starat o ochranu svého soukromí, ale zároveň mít na paměti, že některé jevy mohou mít jiné příčiny.